Činnosti spojené s ozářením představují v podstatě usměrňovaný pohyb lidí v poli záření. Dávka pracovníkům může být v zásadě v procesu povolování dané činnosti předvídána a vymezována a na základě toho může účinnost radiační ochrany hodnocena a upravována. Provozní řád a monitorovací plány (viz. kap. 4.2.) pracoviště, požadované předpisy radiační ochrany, představují jednu z forem zajištění (a dokumentace) potřebné ochrany. Podrobnosti jejich propracování se liší, jako se liší technologie užití zdrojů nebo prací v poli záření. Jen některé druhy prací přitom vyžadují průběžnou regulaci úkonů podle dosud kumulované dávky, jde o práce, jež zpravidla čerpají nejvíce z limitu dávky, a vyžadují tedy podrobnou analýzu a optimalizaci ochrany. U větší části prací je hodnocení dostatečnosti ochrany prováděno ve větších časových odstupech.
Rozlišení v ochranných opatřeních je na místě u různých pracovníků s přímým vztahem ke zdrojům, již proto, že vyžadovat náročnější ochranu, než je přiměřené riziku, vede k oslabení skutečně potřebné ochrany. Požadavek regulované/zvýšené ochrany lze většinou vymezit prostorově, a proto se zavádějí tzv. kontrolovaná pásma, jako oblasti, kde jsou nebo mohou být vyžadována zvláštní ochranná a bezpečnostní opatření (jako zvláštní vybavení a pracovní postupy, hodnocení ozáření jednotlivých pracovníků, regulace přístupu osob a kontrola kontaminace osob a předmětů) k usměrnění normálního ozáření nebo zábraně šíření se radioaktivní kontaminace za normálních pracovních podmínek či k zábraně potenciálního ozáření nebo jeho omezení. Vymezení pracovníků kontrolovaného pásma posloužilo i k vymezení osob pro zvláštní zdravotní sledování. K rozhraničení bylo použito kritérium možnosti překročení 3/10 ročního dávkového limitu. Zavedení regulace i do oblasti pracovišť se zvýšeným ozářením z přírodních zdrojů vyvolalo potřebu odlišit tato pracoviště od těch, kde se „nákládá“ se ZIZ, ale kde není třeba vytvářet kontrolovaná pásma – v těchto prostorách se vytyčují tzv. sledovaná pásma, jejich hranici zpravidla tvoří prostor, ozáření osob může překročit 1/ 10 dávkového limitu.
Na rozdíl od pracovníků se ZIZ nemůže být pohyb obyvatel a jejich kontakt s prostředím, ve kterém se mohou nacházet radioaktivní látky uvolněné ze zdroje, nebo s polem zevního záření ze zdroje, provozovatelem zdroje prakticky usměrňován. Veškerá a dostatečná opatření k ochraně obyvatel proto musí být provedena u zdroje samého, omezením výpustí radioaktivních látek do prostředí a záření vycházejícího ze zdroje. Odhad dávek, které provoz zdroje, jakož i nehody, způsobí nebo mohou způsobit, se provádí pomocí modelů šíření radioaktivních látek v prostředí, scénářů kontaktu obyvatel s prostředím a dat o vztahu příjmu radioaktivních látek nebo zevního ozáření s dávkami u obyvatel. Modely musí respektovat místně konkrétní situace v uvedených vztazích, opírají se tedy zpravidla o zvláštní předprovozní studie. Není reálně možné zjišťovat dávky u všech obyvatel a proto se dávkové limity, resp. optimalizační meze, vztahují na průměrnou dávku v tzv. kritické skupině obyvatel, reprezentující obyvatele nejvíce ozářené z daného zdroje určitou expoziční cestou. Tento přístup respektuje skutečnost nehomogenní distribuce dávek mezi obyvateli, danou nerovnoměrným rozptýlením radioaktivních látek ze zdroje v prostředí, rozdíly v kontaktu s prostředím mezi obyvateli a rozdíly ve vlastnostech a charakteristikách obyvatel v závislosti na věku, pohlaví, apod. Obecně je ovšem nutno zohlednit všechny dávkové příspěvky ze zdroje, a tedy všechny expoziční cesty a radionuklidy.
Pracoviště, kde mají být vykonávány radiační činnosti, se navrhuje, staví a uvádí do provozu způsobem, který umožní bezpečné nakládání se zdroji ionizujícího záření při provozu a který zabezpečí dostatečnou radiační ochranu osob na pracovišti i osob pobývajících v jeho okolí. ZIZ na těchto pracovištích se nesmí používat, dokud neprošel úspěšně přejímací zkouškou nebo zkouškou dlouhodobé stability a pokud od poslední úspěšné zkoušky dlouhodobé stability uplynula delší lhůta, než je stanovena pro její periodické provádění, nebo nastaly jiné důvody k provedení této zkoušky (uzavřený radionuklidový zářič musí být doprovázen osvědčením prokazujícím jeho vlastnosti, např. těsnost) a smí jej fyzicky převzít jen ten, kdo na základě povolení k nakládání se zdroji ionizujícího záření podle atomového zákona.
Pracoviště, kde se ukončily radiační činnosti, se může vyřadit až po odstranění všech zdrojů ionizujícího záření nebo po jejich zabezpečení proti neoprávněnému použití a po očistě pracoviště od radionuklidů provedené takovým způsobem a v takovém rozsahu, že nikde na pracovišti nejsou překročeny uvolňovací úrovně uvedené ve vyhlášce 307/2002 Sb. v platném znění.
Aplikace různých typů zdrojů mají specifické legislativní, technické a organizační požadavky z hlediska regulace ozáření.
Pokud jde o průmyslové aplikace ZIZ, využívá se jak generátorů záření produkujících rentgenové záření, elektronové nebo neutronové svazky, tak záření gama, beta, alfa i jím produkované neutrony vznikající při rozpadech radionuklidů.
Mezi nejužívanější průmyslové aplikace patří:
- nedestruktivní testování materiálu využívající převážně rentgenové a gama záření (defektoskopie),
- měřidla a indikátory (gauging devices) jako jsou vlhkoměry, hustoměry, hladinoměry, tloušťkoměry či jiné analyzátory, využívající hlavně záření gama a beta a neutronů,
- karotážní práce ve vrtech pro geologické účely, využívající záření gama, alfa a neutronové záření,
- analyzátory pro zkoumání složení materiálu, jeho krystalické struktury, pomocí rentgenového nebo gama záření,
- rentgenová fluorescence a její spektrální analýza a metody aktivační, používá se rentgenové záření, gama a neutrony,
- průmyslové ozařovače využívají nejčastěji gama záření resp. elektronové svazky,
- iontové generátory, mezi které patří ionizační hlásiče požáru, eliminátory statické elektřiny, chromatografy využívající hlavně alfa záření, méně často i záření beta a rentgenové.
Průmyslové zdroje se podle vyhlášky 307/202 Sb. v platném znění většinou zařazují do kategorií - jednoduché zdroje (většina měřidel), významné zdroje (defektoskopy a ozařovače) a velmi významné zdroje (průmyslové ozařovače). Podle kategorie, do které zdroj patří, jsou vyžadovány specifické postupy pro povolování SÚJB. Pro zdroje jednoduché je potřeba povolení k používání, pro významné zdroje navíc povolení k provozu pracoviště, pro velmi významné zdroje pak ještě povolení k umístění, výstavbě a k jednotlivým etapám uvádění do provozu. Pro všechny uvedené kategorie zdrojů je třeba povolení k přepravě, pokud jsou překročeny limity dané normativy ČR a povolení k provádění zkoušek přejímacích a dlouhodobé stability. Pokud se radionuklidové zářiče nepoužívají a nejedná se o zářiče, které jsou tvořeny technologickými celky nebo medii pracoviště, umísťují se v ochranných stínicích krytech nebo kontejnerech, stíněných skladovacích prostorách.
Zvláštní kategorii tvoří pracoviště s otevřenými radionuklidovými zářiči. Maximální aktivita otevřených radionuklidových zářičů, které mohou být současně zpracovávány na jednotlivých pracovních místech pracovišť s otevřenými zářiči I., II. nebo III. kategorie, kategorizovanými na základě vybavení pracoviště a pracovních míst, se stanoví na základě kritérií zohledňujících ve vzájemné návaznosti typ aplikace (viz. dále nukleární medicína), vybavení pracovních míst a celého pracoviště ventilačními, izolačními a stínicími zařízeními, provedení kanalizace, fyzikální charakteristiky materiálů, které mají být zpracovávány, zejména těkavost a prašnost, náročnost a potenciální rizikovost očekávaných pracovních operací.
Na pracovištích s otevřenými radionuklidovými zářiči III. kategorie a II. kategorie, pokud není v podmínkách povolení stanoveno jinak, musí být zřízen samostatný kanalizační rozvod pro vypouštění radioaktivních odpadových vod z pracoviště a napojen na samostatnou záchytnou nádrž .
Specifické požadavky jsou kladeny na ZIZ používané v medicíně a rovněž na jaderná zařízení