Rozvoj radiační ochrany začal krátce po objevu X–záření K.W. Roentgenem v roce 1895 a radioaktivity H. Bequerelem v roce 1896. Již v roce 1896 E.H.Grubbe popsal poškození rukou radiační popáleninou (ke konci tohoto roku bylo známo již 23 těchto případů). V roce 1902 byl poprvé vznik nádorového onemocnění u pracovníka přičítán působení ionizujícího záření u pracovníka se ZIZ; v letech 1911 až 14 bylo popsán vznik 198 nádorových onemocnění především u radiologů, z nichž 54 zemřelo. V letech 1920 až 1940 byla zjištěna radiační poškození, zejména kůže u rentgenologů i pacientů, poškození u pracovníků ve výrobě svítících (radioaktivních) barev. Tyto skutečnosti vedly k prvnímu doporučení omezujícímu ozáření - stanovit množství 0,1μg 226Ra jako bezpečné depo a dávku 0,6 rad (cca 6 mGy)/týdně na kost a dřeň jako limitující ozáření.
Od konce druhé světové války došlo k rozvoji epidemiologických studií účinků ozáření (v důsledku použití jaderných zbraní v Hiroshimě a Nagasaki a rozšiřování lékařských a profesionálních expozic) a využití výsledků těchto studií k určení koeficientů rizika pravděpodobnosti smrti pro fatální nádory. Od 50. let minulého století došlo významnému rozvoji radiobiologického a později molekulárně-biologického výzkumu, což byl důsledek možného použití jaderných zbraní a předpokládaného rozvoje jaderné energetiky. 70. až 80. léta minulého století přinesla pokrok v objasňování kancerogeneze a v ujasňování rozdílu mezi deterministickými a stochastickými účinky IZ.
V roce 1921 British X and Radium Protection Committe přijala pravidla radiační ochrany směřující k omezování ozáření při práci. V roce 1934 ICRP (Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu) přijala první limity 0,2 R/den (cca 2 mGy/den). V letech 1956-58 byly ICRP stanoveny dávkové limity pro celé tělo, gonády a kost. dřeň na 5 rem/rok (50 mSv/rok), pro ostatní orgány (15-75) rem/rok (150 – 750 mSv/rok) a stanoven tzv. akumulační vzorec D=5× (věk-18). V roce 1991 by ICRP [ICRP 1991] vydáno Doporučení č. 60, které stanovilo současný systém radiační ochrany - principy - zdůvodnění činnosti nebo zásahu, optimalizace ochrany nebo zásahu, dodržení limitů dávky pro jednotlivce při činnostech, zajištění bezpečnosti zdrojů, které platí do dnešní doby. Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni (IAEA) rozpracovala toto doporučení ve formě Základních bezpečnostních standardů BSS [IAEA 1996], podobně jako Evropská unie [EU 1996]. Tato Směrnice Rady Evropy 96/29 se stala základem legislativy EU a byla rovněž přijata naší republikou (vyhláška 184/1997 Sb. a její novela vyhláška 307/2002 Sb. v platném znění).
Současná koncepce radiační ochrany vychází:
- ze soudobých poznatků o biologických účincích ionizujícího záření,
- ze soudobých obecných přístupů společnosti k ochraně zdraví obyvatelstva před faktory technického rozvoje a životního prostředí,
- z potřeb současné i očekávané praxe, tj. bere v úvahu všechny situace v ozáření lidí, jež se vyskytují nebo mohou vyskytnout, a skýtat pro ně principiální řešení.