Tato část - zpracovaná doc. Ing. Martinem Jiránkem, CSc. ze stavební fakulty ČVUT Praha - se vztahuje jak na novou výstavbu budov, tak v odpovídajícím rozsahu na přístavby zejména samostatných bytových jednotek. Hlavní zásady postupu pro jednotlivé etapy stavebního řízení lze shrnout do těchto bodů :

A. Územní řízení

Důležitým podkladem pro rozhodnutí o umístění stavby a případných protiradonových opatřeních je výsledek radonového průzkumu pozemku. Při územním řízení by také mělo být také známo, zda je k dispozici zdroj vody vyhovující i z hlediska obsahu radonu a dalších přírodních radionuklidů. Dodavatelé vody do veřejných vodovodů jsou přitom ze zákona povinni zajistit systematické měření obsahu přírodních radionuklidů ve vodě a jsou-li překročeny mezní hodnoty, nesmí být voda dodána do veřejných vodovodů.

B. Stavební řízení

Zjištěnému radonovému riziku je nutné přizpůsobit projekt a vlastní provedení stavby. V další kapitole najdete podrobnější informace o tom, jaké jsou principy protiradonových opatření. Je třeba také upozornit na nebezpečí, které hrozí při použití starých neproměřených stavebních surovin a materiálů např. některých druhů škváry, starších materiálů vyrobených z popílků, apod. Pokud máte v úmyslu takové materiály použít, doporučujeme je prověřit z hlediska obsahu přírodních radionuklidů.

C. Kolaudační řízení

Pokud byla stavba provedena na nízkém radonovém riziku a nebyl použit podezřelý stavební materiál a není dodávána voda s vyšším obsahem radionuklidů, není při kolaudaci nutné provádět další měření.

V opačném případě - zejména při realizaci stavby na podloží s vysokým nebo středním radonovým rizikem - se doporučuje provést ověřovací měření koncentrace radonu v objektu a přesvědčit se, zda byla protiradonová opatření úspěšná, tj. zda nebyla překročena vyhláškou doporučená směrná hodnota 100 Bq/m³.

PROTIRADONOVÁ OPATŘENÍ U NOVÝCH STAVEB

Návrh protiradonových opatření u nových staveb vychází z kategorie radonového rizika pozemku zjištěné při radonového průzkumu. Metody vedoucí k ochraně objektu v jednotlivých kategoriích rizika shrnuje tabulka 2.

Tabulka 2 : Přehled doporučených protiradonových opatření u nových staveb

	Kategorie radonového rizika pozemku
Opatření	nízké	střední	dolní oblast vysokého	vysoké
Hydroizolace
Protiradonová izolace
Protiradonová izolace + odvětrání podloží
Protiradonová izolace + odvětraná vzduchová mezera

Legenda:		standardní doporučené použití
		použití doporučené pouze v případech, kdy nejsou v kontaktních podlažích obytné místnosti nebo v kombinaci s nucenou ventilací vnitřního vzduchu

Ochrana staveb na pozemku s nízkým radonovým rizikem

V této kategorii rizika se nevyžaduje žádné speciální opatření. Dostatečnou ochranu objektu na nízkém radonovém riziku vytváří běžná hydroizolace navržená podle hydrogeologických poměrů. Ta musí být ovšem provedena v celé půdorysné ploše objektu. Zároveň se doporučuje oddělit dveřmi schodišťový prostor vedoucí z podzemních podlaží do vyšších podlaží.

Ochrana staveb na pozemku se středním radonovým rizikem

Za dostatečné protiradonové opatření se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou s protiradonovou izolací, která plní zároveň i funkci hydroizolace. Za protiradonovou izolaci považujeme v souladu s ČSN 730601 každou kvalitnější hydroizolaci s dlouhou životností a se změřeným součinitelem difuse radonu, s jehož pomocí dokáže projektant pro konkrétní objekt vypočítat potřebnou tloušťku protiradonové izolace. Protiradonová izolace musí být položena spojitě v celé ploše kontaktní konstrukce, tj. i pod stěnami (obrázek 2). Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzduchotěsnému provedení všech prostupů instalací protiradonovou izolací. O výsledné účinnosti opatření rozhoduje ve velké míře kvalita položení protiradonové izolace. Doporučujeme proto svěřit izolatérské práce specializovaným firmám, to platí zvláště tehdy budete-li používat plastové fólie.

Obrázek 2:

Ochrana staveb na pozemku se středním rizikem prostřednictvím protiradonové izolace, která u podsklepených objektů může být nahrazena pouhou hydroizolací, ovšem za předpokladu, že ve sklepech nejsou obytné místnosti.

V objektech, které jsou plnoplošně podsklepeny a v jejichž sklepních prostorách se nenachází obytné místnosti, může být protiradonová izolace v kontaktních konstrukcích nahrazena běžnou hydroizolací, ovšem za předpokladu, že během celého roku bude zajištěno spolehlivé přirozené větrání sklepa a vstup do něj z vyšších podlaží bude opatřen dveřmi v těsném provedení a s automatickým zavíráním.

Ochrana staveb na pozemku s vysokým radonovým rizikem

Bude-li staveniště zatříděno k dolní hranici vysokého radonového rizika (koncentrace radonu v podloží nepřesahuje dvojnásobek koncentrace oddělující střední a vysoké riziko), postupujeme při ochraně objektu stejně jako na pozemku se středním rizikem. V ostatních případech musí být protiradonová izolace ve všech konstrukcích v přímém kontaktu s podložím doplněna buď o odvětrávací drenážní systém pod objektem (obrázek 3) nebo o odvětrávanou vzduchovou mezeru pod izolací (Obrázek 4).

Obrázek 3:

Odvětrání podloží pod objektem pomocí perforovaných trub vložených do vrstvy štěrku pod podkladním betonem.

Úkolem drenážních systémů je snížit koncentraci radonu pod základovou deskou, nebo vytvořit podtlak v podloží vůči tlaku vzduchu v interiéru. Drenážní systém je tvořen soustavou perforovaných drenážních trub (plastových, keramických, kameninových atd.), které se kladou do vrstvy štěrku pod základovou deskou (Obrázek3). Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných trub by neměla být menší než 2 m a větší než 4 m. Truby se uspořádají tak, aby docházelo k odvětrávání drenážní vrstvy ve všech místech půdorysu. Průměry potrubí se volí v rozmezí 60 - 150 mm. Pro zvýšení účinnosti se doporučuje odvětrávat drenážní systém svislým odvětrávacím potrubím o průměru 100 - 150 mm nad střechu objektu. Drenážní systémy mohou pracovat buď pasivně (na základě teplotního rozdílu a tlaku větru) nebo aktivně s pomocí ventilátoru. Vzhledem k tomu, že se ventilátor umísťuje na svislé odvětrávací potrubí, může být v budoucnu každý pasivní systém přeměněn velmi jednoduše na aktivní systém.

Úkolem odvětrávané vzduchové mezery (obrázek 4) je snížit koncentraci radonu pod protiradonovou izolací nebo pod ní vytvořit podtlak vzhledem k tlaku vzduchu v interiéru. Pro vytvoření vzduchové mezery se nejčastěji používají plastové profilované (nopované) fólie např. Platon, Delta, Tefond, Penefol-Lithoplast atd. Tyto fólie vytvářejí jak vzduchovou mezeru, tak protiradonovou izolaci nad ní. Systém větrání mezery musí být navržen tak, aby byla zajištěna spolehlivá výměna vzduchu po celém půdorysu mezery v průběhu celého roku. Větší spolehlivosti a účinnosti se dosáhne odvětráním vzduchové mezery svislým potrubím nad střechu objektu. Doporučuje se, aby byl v mezeře udržován podtlak (např. pomocí ventilátoru).

Obrázek 4:

Snížení koncentrace radonu pod protiradonovou izolací prostřednictvím odvětrávané vzduchové mezery

POSTUP PŘI REKONSTRUKCI BUDOV

V této části jsou popsány zásady postupu při rekonstrukci stávajících staveb. Informace může být užitečná i pro ty, v jejichž domě byla zjištěna koncentrace radonu vyšší než doporučená hodnota a uvažují o protiradonových opatřeních.

A. Stavební řízení

Před vydáním stavebního povolení by mělo být provedeno změření koncentrace radonu v budově. Pokud se potvrdí překročení směrné hodnoty EOAR 200 Bq/m³, doporučuje se - po provedení radonové diagnostiky -uplatnit při rekonstrukci přiměřená protiradonová opatření, jejichž principy jsou podrobně uvedeny v dalších kapitolách. V této fázi se můžete také pokusit získat státní příspěvek na protiradonová opatření, jak je popsáno v závěrečné části příručky.

B. Kolaudační řízení

Pokud byla v budově před rekonstrukcí zjištěna vyšší koncentrace radonu, mělo by se při kolaudaci stavby ověřit, zda provedená protiradonová opatření byla úspěšná, tj. zda ekvivalentní objemová aktivita radonu za normálního užívání již nepřekračuje doporučenou úroveň 200 Bq/m³.

PROTIRADONOVÁ OPATŘENÍ U STÁVAJÍCÍCH STAVEB

Podkladem pro projekt protiradonových opatření u stávajících staveb je výsledek podrobné radonové diagnostiky objektu, která zjišťuje druh, polohu a vydatnost zdroje radonu a cesty jeho šíření objektem. Dále se musí zohlednit celkový stav objektu, dispoziční řešení (poloha obytných místností ve vztahu k podloží), těsnost obvodového pláště, systém větrání atd. Největší pozornost by měla být věnována stavu kontaktních konstrukcí. Důsledný a kvalitní stavebně technický průzkum objektu ve vztahu k výsledkům radonové diagnostiky může v konečném důsledku ušetřit značné množství finančních prostředků.

Státní dotaci na protiradonové opatření u stávajících staveb nelze chápat jako prostředky ke zlepšení stavebně technického stavu objektu, i když se v praxi s takovýmto přístupem často setkáváme. Prvotně se proto vybírají pouze takové druhy protiradonových opatření, které si vynucují minimální zásah do objektu a nevyžadují tak další stavební činnosti. Jedině tak mohou investoři počítat s tím, že jim státní příspěvek může pokrýt převážnou část nákladů spojených s realizací opatření. Investoři, kteří se nespokojí s pouhým odstraněním radonu a budou požadovat i zlepšení stávajícího stavu konstrukcí, musí počítat s tím, že takováto vylepšení si budou hradit z vlastních prostředků.

OPATŘENÍ PROTI RADONU Z PODLOŽÍ

Svépomocně realizovatelná opatření

Jsou-li obytné místnosti odděleny od podloží sklepem nebo v nich hodnota EOAR nepřevyšuje 400 Bq/m³ (a to i když jsou v kontaktu s podložím), otevírá se majitelům takovýchto domů velký prostor pro jednoduchá svépomocně realizovatelná opatření, spočívající v utěsnění vstupních cest radonu do objektu a ve zvýšení intenzity výměny vzduchu. Konkrétně se jedná zejména o následující opatření: utěsnění trhlin, prostupů a otvorů v kontaktních konstrukcích, nahrazení trativodů podlahovými vtoky se zápachovou uzavírkou, utěsnění prostupů ve stropu mezi sklepem a přízemím, zabránění proudění vzduchu ze sklepa do vyšších podlaží utěsněním stávajících nebo osazením nových dveří vedoucích do sklepa, zvýšení výměny vzduchu ve sklepě pomocí větracích průduchů atd.

Převyšuje-li EOAR 400 Bq/m³, rozhoduje se v závislosti na stavebně technickém stavu objektu a propustnosti podloží mezi instalací bodového odvětrávání podloží, rekonstrukcí podlah zahrnující položení nové protiradonové izolace a aplikací nucené ventilace.

Odvětrání radonu z podloží

Velmi efektivním a účinným opatřením může v řadě případů být aktivní odvětrání radonu z podloží pod objektem pomocí několika odsávacích míst umístěných tak, aby byl umožněn pohyb vzduchu pod celým půdorysem objektu. Není-li možné provést otvor do podlahy zevnitř, lze prostor pod podlahou odvětrávat i zvenčí prostřednictvím prostupu základovým pasem (obrázek 5). Půdní vzduch se odsává téměř vždy nuceně pomocí ventilátoru. Aby bylo dosaženo co možná nejvyšší účinnosti systému, je třeba zajistit těsnost podlahové konstrukce spočívající na podloží. Optimální podlahou jsou z tohoto důvodu betony (nemusí být izolované), méně vhodné jsou prkenné podlahy. Dále toto opatření vyžaduje vysoce nebo středně propustné podloží nebo alespoň přítomnost propustné drenážní vrstvy pod objektem. Vzhledem k nízkým pořizovacím nákladům, velké účinnosti a možnosti rychlé realizace je toto opatření v zahraničí velmi rozšířené. Několik úspěšných instalací bylo provedeno již i v naší republice a v současné době se tento postup upřednostňuje.

Obrázek 5:

Varianty řešení aktivního odvětrání radonu z podloží pod stávajícím objektem

Výměna podlahových konstrukcí

Opatření spočívající ve výměně podlahových konstrukcí jsou vhodná pouze u těch stávajících objektů, v jejichž kontaktních podlažích se nachází obytné místnosti a podlahy jsou ve velmi špatném stavu a netěsní (např. dřevěné podlahy nebo suché dlažby přímo na podloží). Je tomu tak proto, že vytvoření nových podlah je opatření velmi drahé. Připočteme-li časově náročnou realizaci a nejistou účinnost, neměly by být preferovány. Uplatnění ale naleznou v případech, kdy je třeba provést kombinaci těsné podlahy s drenážním systémem nebo s odvětrávanými vzduchovými mezerami. Je tomu tak tehdy, když:

je třeba řešit i vlhkostní problémy (např. vlhké stěny),
je podloží zatříděno do vysokého radonového rizika,
EOAR uvnitř objektu přesahuje 1000 Bq/m³.

Nucená ventilace vnitřního vzduchu

Použití nucené mírně přetlakové ventilace vnitřního vzduchu ke snížení interiérové koncentrace je ve stávajících stavbách, kdy je zdrojem radonu podloží, podmíněno poměrně kvalitní a těsnou kontaktní konstrukcí. Tam, kde je zdrojem radonu stavební materiál (např. domy z rynholeckého škvárobetonu typu START), je nucená ventilace považována za jedno z nejefektivnějších, ale poměrně nákladných opatření. Návrh a dodávku ventilačních zařízení provádějí specializované firmy. Ventilační zařízení se seřídí podle změřené rychlosti přísunu radonu do jednotlivých místností a může pracovat buď nepřetržitě nebo cyklicky s dobou spínání závislou na rychlosti přísunu radonu do interiéru, nebo pouze v době pobytu osob v budově. Ventilační zařízení by mělo být vybaveno rekuperací tepla a filtrem vnějšího vzduchu. Větrací systémy mohou být navrženy centrálně pro celý dům, nebo pro jeho části. Výhoda tohoto uspořádání spočívá v tom, že vzduchotechnická jednotka neobtěžuje uživatele hlukem, protože je umístěna buď na střeše nebo v suterénu domu (obrázek 6). Naopak nevýhodou je přítomnost jen velmi obtížně čistitelných vzduchovodů, které musí být navíc vhodně architektonicky zakomponovány do interiéru.

Obrázek 6:

Centrální vzduchotechnický systém

U bytových domů může být vzduchotechnika navržena i samostatně pro každou bytovou jednotku. V tomto případě vzniká problém s odhlučněním jednotky, která musí být situována v bytě. Regulace však může být optimálně přizpůsobena koncentraci radonu v bytě. Záleží rovněž na samotném majiteli, zda bude větrání používat či nikoliv.

Jako velmi perspektivní se v poslední jeví instalace samostatných vzduchotechnických jednotek do každé místnosti. Podstatnou výhodou je odstranění hygienicky problematického vzduchotechnického potrubí a možnost optimálního přizpůsobení výkonu jednotky potřebám dané místnosti. Většímu rozšíření zatím brání hlučnost, která je zvláště v ložnicích nepřijatelná.

OPATŘENÍ PROTI RADONU ZE STAVEBNÍCH MATERIÁLŮ

Prokáže-li radonová diagnostika, že ke koncentraci radonu přispívají významně i stavební materiály, naskýtají se níže uvedené možnosti řešení.

Odstranění materiálů o vysoké rychlosti plošné exhalace radonu

Zpravidla lze odstraňovat jen nenosné konstrukce (štuky, omítky, příčky, tepelně-izolační násypy podlah ze škvár a popílků atd.). U objektů z rynholeckého škvárobetonu, kde jsou zdrojem radonu i zvýšeného záření gama obvodové a štítové panely a nosné vnitřní stěnové panely, není tento přístup nejvhodnější. Odstraňování aktivních panelů a jejich výměna neaktivními nebo nahrazení jinými materiály (např. keramickými) není zpravidla z důvodů statických vhodná. I když si lze takovýto postup teoreticky představit, vyžádal by si značné finanční prostředky, které jsou využity velmi neefektivně.

Snížení exhalace radonu neprodyšnou úpravou vnitřního povrchu stavebních konstrukcí pomocí nátěrů a tapet

Drobného snížení exhalace lze dosáhnout použitím elastických nátěrů nebo tapet z PVC (papírové tapety jsou zcela neúčinné). Nevýhodou tohoto způsobu sanace je však nízká účinnost a malá životnost způsobená velkou náchylností vzduchotěsné povrchové úpravy k perforaci. Malou odolnost vůči prasklinám a mikrotrhlinám vykazují mimo jiné nátěry na bázi vodou ředitelné epoxidové pryskyřice ARADON, a proto se v současné době používání tohoto nátěru nedoporučuje.

Odvětrání radonu z interiéru

Aktivní odvětrání interiéru považujeme, jak již bylo popsáno výše, za nejúčinnější a nejefektivnější metodu. Technický popis tohoto opatření byl popsán v kapitole o stávajících stavbách - opatření proti radonu z podloží.

OPATŘENÍ PROTI RADONU Z VODY

Je-li zdrojem radonu v domě podzemní voda, připadají do úvahy tato opatření

pomocí speciálního zařízení (např. aerací) radon z vody odstranit (z ekonomických důvodů to připadá do úvahy pouze u větších zdrojů vody, zejména pro hromadné zásobování)
zajistit dostatečné odvětrání místností s velkou spotřebou vody (koupelny, kuchyně...), aby se odtud radon uvolněný z vody zbytečně nešířil do budovy