Ing. Zdeněk Prouza, CSc., se narodil roku 1940 v Červeném Kostelci v Podkrkonoší. V roce 1962 absolvoval tehdejší Fakultu technické a jaderné fyziky ČVUT. Odborně se zaměřil na problematiku neutronové aktivační analýzy a později dozimetrie neutronů směsných polí. V letech 1963 až 1968 se ve Vojenském veterinárním ústavu začal věnovat radiobiologii a aktivační analýze. Po stáži v tehdejší Jugoslávii přešel do Ústavu biofyziky FVL UK v Praze, kde pracoval jako vedoucí laboratoře neutronové dozimetrie. V 70. až 80. letech minulého století se podílel na organizaci národních a mezinárodních porovnání v oblasti havarijní dozimetrie neutronů a publikoval řadu prací v našich a zahraničních časopisech.
Po roce 1989 nejprve pracoval v Centru hygieny záření v Praze, kde se věnoval zejména dozimetrii zevního ozáření se zaměřením na radiační ochranu a havarijní připravenost. Po spojení systému radiační ochrany s jadernou bezpečností v roce 1995 pracoval 10 let na Státním úřadu pro jadernou bezpečnost, z toho 8 let ve funkci náměstka pro radiační ochranu. Účastnil se mnoha misí Mezinárodní agentury pro atomovou energii, kde zejména v zemích bývalého SSSR pomáhal vytvářet novou legislativu v oboru jaderné bezpečnosti a radiační ochrany - zmiňme Arménii, Kazachstán, Uzbekistán, Tádžikistán, Gruzii dále Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Litvu a Estonsko. Jako zástupce SÚJB se významně uplatnil při bilaterálních jednáních na základě protokolu z Melku, kde uplatnil jak svou širokou odbornou erudici, tak i diplomatické schopnosti.
V roce 2005 se vrátil na původní pracoviště, do dnešního Státního ústavu radiační ochrany, kde se nejdříve věnoval opět problematice radiačního monitoringu a havarijní připravenosti. Vedl výzkumný projekt zaměřený na problematiku radiologického terorismu. Po převodu Státního ústavu radiační ochrany do formy veřejné výzkumné instituce zde působil jako poradce ředitele a stal se významnou hybnou silou řady výzkumných projektů. Zejména se ale soustředil na vedení veřejné zakázky pro bezpečnostní výzkum Ministerstva vnitra ČR “Výzkum pokročilých metod detekce, stanovení a následného zvládnutí radioaktivní kontaminace”. Dále se podílel například na řešení projektu “Centra rozvoje technologií pro jadernou a radiační bezpečnost RANUS-TD” pro Technologickou agenturu ČR v program “Centra Kompetence”. Významnou měrou přispěl k přípravě dalších projektů pro bezpečnostní výzkum MV ČR, a to “Prevence, připravenost a zmírnění následků těžkých havárií českých jaderných elektráren v souvislosti s novými poznatky zátěžových testů po havárii ve Fukušimě“ a “Testovací zařízení nové generace MONTE-1 u školního jaderného reaktoru VR-1 umožňující pokročilé testování detekčního vybavení monitorujících a zasahujících skupin v případě jaderných havárií a vybavení sítě včasného zjištění”. S vervou jemu vlastní se pustil i do řešení těchto projektů, leč osud mu už nedopřál, aby všechny své záměry a nápady uskutečnil.