Vyšší obsah 137Cs v mase prasete divokého (dále jen divočáků) byl zaznamenán v České republice již krátce po havárii JE Černobyl v roce 1986. Vyšší obsah 137Cs obecně vykazují produkty z přírodních ekosystémů - houby, lesní plody, zvěřina - po celou dobu od černobylské havárie do dnešních dnů (poločas radioaktivní přeměny tohoto radionuklidu je 30 let). I když jejich průměrná spotřeba je u čs. obyvatelstva malá, byly tyto produkty již od konce osmdesátých let zařazeny do sledování v rámci radiační monitorovací sítě a výsledky stanovení 137Cs jsou každoročně prezentovány ve Zprávě o radiační situaci dostupné na webových stránkách Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) – Výroční zpráva SÚJB 1995, …, 2011, Část II.
Že se 137Cs a jiné radionuklidy udržují v povrchové vrstvě půdy v přírodních ekosystémech, bylo zjištěno již v šedesátých letech v souvislosti se studiem důsledků zkoušek jaderných zbraní v atmosféře. U přírodních ekosystémů v České republice se jedná vesměs o půdu s vysokým obsahem organických látek, v níž se cesium udržuje v dostupné formě pro přestup do kořenového systému vegetace. Často se jedná o relativně tenkou vrstvu půdy na žulovém podkladě, takže cesium nemigruje do hloubky. Jeho úbytek se tak děje pouze fyzikálním rozpadem a přestupem do vegetace, která však v přírodním ekosystému zůstává na místě. Některé rozsáhlejší přírodní ekosystémy u nás byly zasaženy vyšším spadem z černobylské havárie, protože v době přechodu kontaminovaných vzdušných mas přes dané území pršelo. Jedná se zejména o Jeseníky a Šumavu. Při prvním celostátním průzkumu kontaminace půdy nebyla Šumava dostatečně zmapována, protože se jednalo o v té době nepřístupné hraniční pásmo. Začátkem devadesátých let pak bylo mapování doplněno podrobným leteckým i pozemním monitorováním a byla tak nalezena místa (např. okolí Prášil) s plošnou aktivitou rovnou zatím nejvyšším hodnotám na Opavsku.
V odborné literatuře cizí i domácí existuje velké množství prací, které se studiem i modelováním cest radionuklidů v přírodních ekosystémech zabývají, např. IAEA (1996), IAEA (2000). U nás byla zvýšená pozornost věnována přírodním ekosystémům bezprostředně po havárii reaktoru v Černobylu v r. 1986, protože se jednalo většinou o exportní zboží, nicméně v rámci monitorování pro export bylo získáno značné množství dat o kontaminaci zejména zvěřiny. Zájem o přírodní ekosystémy se vždy zvýšil v souvislosti s jednotlivými nálezy vyššího obsahu 137Cs v mase, které přesahovaly směrné hodnoty dané Codexem Alimentariem (1989) a později převzaté i do vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, v posledním znění. V letech 1994 až 1996 se jednalo o vyšší obsahy 137Cs v jelení zvěři na Šumavě, na Klatovsku (Zpráva o radiační situaci 1994, 1995, 1996), kolem r. 1998 byly zase nalézány vysoké hodnoty kontaminace u divočáků v Jeseníkách (Zpráva o radiační situaci 2003).
Dopad konzumace zvěřiny na dávkovou zátěž obyvatelstva i jednotlivců s vyšší konzumací tohoto druhu masa byl podrobně studován – jednak odhadem dávek, tak i měřením 137Cs in vivo či nepřímým měření 137Cs ve vyloučené moči některých vybraných jednotlivců.
V poslední době byla problematika kontaminace masa divočáků opět oživena, a to v souvislosti se zprávami z Bavorska, kde podle sdělení veterinářů i podle informace mysliveckého portálu www.silvarium.cz je v Bavorském lese lov divočáků zakázán právě pro vysoké hodnoty cesia v jejich mase. V oblastech přilehlých k Bavorskému lesu jsou všichni ulovení divočáci vzorkováni. Kusy, u kterých hmotnostní aktivita 137Cs překračuje 600 Bq/kg (což je také nejvýše přípustná aktivita dovolující dovoz takto kontaminovaného masa z třetích zemí na trh EU), jsou vykupovány státem a na státní náklady likvidovány. I v ČR byla obsahu 137Cs průběžně věnována patřičná pozornost, v poslední době byly v důsledku vyššího odstřelu a častějšího měření odstřelených kusů zaznamenány očekávatelné a nijak překvapující hodnoty 137Cs v mase divočáků ulovených v Národním parku Šumava a jemu přilehlým honitbám. Maso divočáků nepatří k důležitým složkám potravního koše v ČR (spotřebovává se sporadicky), proto byla jako pomůcka pro rozhodování o uvádění na český trh použita stejná hodnota, která slouží pro regulaci mezinárodního pohybu potravin, tedy 600 Bq/kg, i když pro takto striktní regulaci není v případě této komodity jiný než administrativní důvod.
Pro ilustraci jako velmi konzervativní (nadhodnocený) příklad ozáření jednotlivce z obyvatelstva lze uvést následující: v případě, že by daná osoba ročně snědla 15 kg masa z kontaminovaného divočáka (což je velmi nepravděpodobný případ) o aktivitě 10 000 Bq/kg (což je vysoká rovněž velmi málo pravděpodobná hodnota – překračuje uvedených 600 Bq/kg více než 15-krát), pak dávka ozáření této osoby odpovídá asi 2 mSv/rok, což je cca 50% dávky, kterou každý z nás obdrží ročně od přírodního pozadí. Ve skutečnosti by dávka byla ještě nižší, neboť dojde k částečné ztrátě cesia i kuchyňskou přípravou pokrmu.
Uvedený velmi konzervativní příklad může sloužit konkrétnímu jednotlivci k jeho osobnímu rozhodování, zda takové maso bude jíst či nikoli.
Pro zajímavost uvádíme mapu kontaminace České republiky a mapu srážek po havárii v Černobylu.
Obr. 1 – Plošné aktivity 137Cs v půdě v r. 1986 Aktivity jsou vyjádřeny v Bq/m2.
Obr. 2. Velikost srážek na území ČR v době průchodu kontaminované vzdušiny po havárii JE v Černobylu v období 30.4.-9.5.1986. (Postupně odshora dolů: 30.4.-1.5.1986; 4.-5.5.1986; 7.-8.5.1986 a 8.-9.5.1986)
